Emil Viklický

Short bio
Česky

External links:
Musica.cz
Wikipedia

Born:  November 23rd, 1948, Olomouc, Czechoslovakia

Biography

Emil started to play piano in quite early age. His grandfather Victor Wiklitzky had brought from Vienna concert grand piano “Hoffbauer” as a wedding gift for his musically gifted bride. Emil was born in Olomouc, Czechoslovakia (now the Czech Republic), where in 1971 he graduated from Palacky University with a degree in mathematics. While a student he devoted much time to playing jazz piano. In 1974, he was awarded the prize for best soloist at the Czechoslovak Amateur Jazz Festival, and that same year he joined Karel Velebny's SHQ ensemble. In 1976, he was a prizewinner at the jazz improvisation competition in Lyon, and his composition “Green Satin” (Zeleny saten) earned him first prize in the music conservatory competition in Monaco, where in 1985 his “Cacharel” won second prize in the same competition.

In 1977 Emil was awarded a 4 year's scholarship to study composition and arrangement with Herb Pomeroy at the Berklee College of Music in Boston. He then continued his composition studies with Jarmo Sermila, George Crumb and Vaclav Kucera. Since his return to Prague he has been directing his own ensembles (primarily quartets and quintets), composing and arranging music and - since the death of Karel Velebny - working as director of the Summer Jazz Workshops in Frydlant. He has also lectured at a similar workshop event in Glamorgan, Wales. Between 1991 and 1995 Viklicky was President of the Czech Jazz Society, and since 1994 he has worked with the Ad lib Moravia ensemble, whose performances combine elements of Moravian folk music, modern jazz and contemporary serious music. In 1996 the  ALM ensemble undertook a highly successful concert tour of Mexico and the United States.

As a pianist, Emil often performs in international ensembles alongside musicians from the U.S. and other European countries. Back in 1983-89 Emil worked with the Lou Blackburn International Quartet, the Benny Bailey Quintet, and American multi-instrumentalist Scott Robinson. He has made frequent appearances in Finland (with the Finnczech Quartet and in particular with Jarmo Sermila) and Norway (with the Czech-Norwegian Big Band and Harald Gundhus) and has performed in the USA, Japan, Mexico, Israel, Germany, Luxembourg, the Netherlands (at the North Sea Festival) and elsewhere. The editor of Rolling Stone Jan Wenner wrote of Emil that “It was a delightful surprise to see such first-class, top-of-the-line jazz in Prague.”

Emil has become noted for his unique synthesis of the melodicism and tonalities of Moravian folk song with modern jazz. As English critic Euan Dixon wrote in 2005 “ Emil Viklicky is one of those European jazz pianists who successfully incorporated elements of his indigenous folk culture into jazz”.

As composer Viklicky has attracted attention abroad primarily for having created a synthesis of the expressive elements of modern jazz with the melodicism and tonalities of Moravian folk song that is distinctly individual in contemporary jazz. Besides this, however, he also composes 'straight-ahead' modern jazz as well as chamber and orchestral works that utilize certain elements of the New Music, and at times his music requires a combination of classical and jazz performers.

Emil also composes incidental and film music and has produced scores for several full-length feature films and television series. Throughout the 1990s he has devoted an increasing amount of time to the composition of contemporary classical music for a great variety of instrumental combinations ranging from small chamber ensembles and electronic instruments to symphony orchestras and choruses. Viklicky's work has gained him quite a number of prestigious awards. These include second prize in the 1985 Monaco jazz composition competition (for "Cacharel"), the 1991 Film and Television Association prize for music for animated films, second prize at the 1994 Marimolin contemporary music competition in Boston (for "Tristana"), a 1996 Prague award for electroacoustic music (for "Paradise Park"), a 1996 Czech Music Fund prize for use of folk music in art music, and first prize in a 2000 international OPERA composition competition in Prague (for the opera Phaedra).

Review quotes:

“One of the best contemporary pianists, Emil Viklicky´s soloing and comping, his touch, voicings and intervals have a good deal in common with fleet, tasteful pianists like Tommy Flanagan, Jimmy Rowles and Bill Charlap.”
Doug Ramsey, Jazz Times, December 2004 

Emil Viklicky is one of those European jazz pianists who successfully incorporated elements of his indigenous folk culture into jazz.
Euan Dixon 2005

Combine elements of Bud Powell and Oscar Peterson with a deep infusion of Moravian soul, and you have Emil Viklicky, the patriarch of Czech jazz piano./Jack Massarik, Evening Standart, London, June 5th, 2006/

"Emil Viklicky Trio has the same collective energy as Esbjorn Svenson Trio, though without electronics and rock input." John Fordham / Guardian, London, September 13, 2006

... Viklicky himself is a wonderfully lyrical yet robust pianist, his playing packed with dynamic and textural subtleties...
CHRIS PARKER London December 22 1997

The program did have its share of happy marriages. Emil Viklicky cloaked the writings of Vaclav Havel in two distinctly different garments: a slinky, flirtatious raiment to accompany an early work and a gray, bluesy fleece that provided a huddling place for a prison letter  afforded a witty reading by Mario Van Peebles.
/David Sprague – VARIETY, Oct. 29,2004/

Schwann Inside Jazz&Classical, April 2001:
"Emil Viklicky's  introspective musings might remind you of Keith Jarrett or Brad Mehldau... CD Morava is promissing arrival at new creative plateau"
/ Calvin Wilson.


Los Angeles Times, Sunday, March 25, 2001: "Emil Viklicky plays Bill Evans inspired piano... 'Myjava', 'Slunecko sa nizi' a 'Touha' are masterfull examples of world-class jazz artistry" /  Don Heckman

www.rootsworld.com/reviews/mraz.shtml
"... this music is given a definite jazz spin by Viklicky´s outstanding arrangements...,
/ Joe Grossman

Perhaps the greatest revelation to me was the piano work of Emil Viklicky, whose command of the bop tradition pulls the traditional selections into a new world.
© 2001 – Shaun Dale

Work

Classical Music Works
1982 – Partial Symmetry (Castecna symetrie) for flute, oboe, bass clarinet and piano
1988 – Tauromaquia for oboe, violin and piano [CD Bonton 7100162011]
1988 – Par pondus for viola and jazz big band [LP Supraphon 110183]
1988 – Adaemus for oboe solo [Czechoslovak Radio recording]
1989 – Wooden Music (Drevena hudba) for oboe, clarinet, bassoon, piano and tape
1990 – Spleen of Optimism for computer, piano and voice
1990 – Twins of Bern (Dvojnik z Bernu) for five cellos [Edit Records 4100134131]
1991 – Keys to the Dawn (Kluce od svitania) for symphony orchestra and jazz quintet
1994 – The Adventure of Ignatz P. (Dobrodruzstvi Ignaca P.), an electroacoustic composition
1994 – Tristana for violin and marimba [CD Lotos 1996 LT003362131]
1995 – Letters to Josip Plecnik (Dopisy Plecnikovi) for mezzo-soprano and eight instruments [CD Lotos 1996 LT003362131]
1995 – Three Choruses for Male Voices (Tri muzske sbory) on texts by Eva Petrova [CD Lotos 1996 LT003362131]
1999 – A Bird Flew Out (Vyletel ftak) Rhapsody for dulcimer, soprano, male voices, jazz trio and symphonic orchestra
1999 – Stoji Jano u potoka for soprano, male voices, dulcimer and orchestra, text by Milan Kundera
2000 – Faidra opera for soloists, symphonic orchestra, choir (cca 90min.)
2002 – Der Ackermann und der Tod, chamber opera (cca 60 min.)
2003 – Machuv denik, / Macha, what do you think you are doing/, opera for National Theater Prague /cca 100 min./, premiere May 1st, 2003
2004 – The Mystery of Man - melodrama on the texts of Vaclav Havel, for 2 narrators and orchestra, premiere New York City, Oct.28-30, 2004 with Wynton Marsalis Bigband, Alfre Woodard +Mario Van Peebles. 
2008 – Double Concerto for Harp and Oboe

Full-lenght  film scores 
Landscape with Furniture (Krajina s nabytkem), directed by Karel Smyczek and shown in 26 countries (1985) 
The Officer Factory (Tovarna na oficiry), directed by Wolf Vollmar, Mondada Productions (1988) 
Journey's End (Die Wette), directed by Martin Walz (1991) 
Lacrimosa (Ma je pomsta), directed by Lordan Zafranovic (1995), soundtrack Popron 540922 
Kondom des Grauens, Ascot-Ecco film (1996), soundtrack Polygram Hamburg 5358372 
Liebe Lugen, Metropolis film Berlin (1997) 
Zprava o putovani Petra a Jakuba, dir. D.Vihanova (2000), nominated for Czech Lion.

Music for Television 
for the series Hamster in a Nightshirt (Krecek v nocni kosili), directed by Vaclav Vorlicek (1994–95), for twelve-part series Lucas and Lucy (Broucci), directed by Vlasta Pospisilova
for the series The Blunders of Boy Blunder, Hugo of the Hills, The Hippopotamus and The Abominable Snowman, Apocalypso TV PRO7 Munchen 1999
The Hour of Dance and Love 2003, The Loop /Victor Polesny/ 2009, Archive /Lucie Belohradska/ 2009, The Rhythm on the Heels /Andrea Sedlackova/ 2009

Incidental Music 
for The Dance of Death (August Strindberg), National Theatre/Studio Kolowrat, Prague (1994)
for The Labyrinth of the World (1990) and Ecce homo (1993), F.X. Salda Theatre, Liberec, Czech Republic
for A Delicate Balance (Edward Albee), Vinohrady Theatre, Prague (1996)
for The Last Yankee (Arthur Miller), produced by Jan Balzar (1996)
for Markyza de Sade (J.Mishima), Vinohrady Theatre, Prague (1998)


  • Emil Viklický, born 1948 in Olomouc, Moravia, Czech Republic.
  • 1971 – Graduated at Palacky University, Olomouc – as mathematician.
  • 1976 – First prize for composition “Green Satin”, Monaco.
  • 2000 – First prize in “New opera for Prague 2000” – full scale opera “Phaedra”, first performance Sept 20th, 2000 – State Opera Praha. Also played in Deutsches Opera and Opera Unten den Linden, Berlin.
  • 2002 – “Der Ackerman und Der Tod”, concert performance of opera June 16th, 2002 in Berlin, Opera Unten den Linden.
  • 2003 – “Mácha Diary” opera for National Theater Prague, May 1st, 2003.
  • 2004 – “The Mystery of Man”, melodrama for Wynton Marsalis Concert Bigband and 2 narrators, on the texts of Václav Havel. Premiere: New York City, Lincoln Center, Oct 28th, 2004.
  • 2006 – Emil Viklicky Trio have played London jazz festival and have received 5 reviews in all important english press (The Times, Guardian, etc.)
  • 2007 CD “Cookin in Bonn”, Emil Viklicky Trio, issued in London by Dekkor Records.
  • 2007 CD “Moravian Gems” issued by Cube-Metier (an English-Czech company) with George Mraz, Iva Bittova, Laco Tropp and EV. All compositions and arrangements of Moravian folk tunes by EV.
  • 2009 CD “Sinfonietta – Janáček of Jazz, VENUS Records, Japan. With George Mraz – bass, Lewis Nash – ds.
  • 2011 CD “Kafka on the Shore”, VENUS Records, The best sound CD in Japan 2011.
  • 2011 “Medal of Merrit” from Czech president Vaclav Klaus for lifelong music achievements.
  • 2014 CD “Together Again”, ACT Records 9622, Germany – duet with George Mraz – bass

Pokud se budete chtít podívat na velkou fotku, klikněte na obrázek.

Emil Viklický přesahuje jazz

Pianista a skladatel Emil Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény. Svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany, mezi nimiž najdeme i basieovského veterána Joe Newmana, pianistu Jamese Williamse a jednoho z nejlepších současných kytaristů Billa Frisella, a snah o fúzi folkloru s jazzem se věnuje také soudobé hudbě a složil i operu Faidra.


Emil Viklický se narodil v roce 1948 v Olomouci. Od dětství se věnoval hře na klavír, takže ho po ukončení studia matematiky na Přírodovědecké fakultě Palackého university čekala vojenská služba v Armádním uměleckém souboru (AUS). Záhy přešel na profesionální dráhu, v první polovině sedmdesátých let hrál v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Mezinárodně se prosadil v roce 1976, kdy zvítězil v soutěži improvizujících jazzových klavíristů v Lyonu a vyhrál první cenu v autorské soutěži Monacké konzervatoře se skladbou Zelený satén.

První sólová deska V Holomóci městě, vydaná v roce 1977, představovala jednu ze základních linií Viklického tvorby, pro kterou je typické využití folklorních motivů v kombinaci s jazzovými postupy, a to jak v rytmice, tak zejména v rozvíjení tématu improvizacemi. Tento přístup dále pokračoval na uznávaných albech Za horama, za lesama s primášem Hradišťanu Jurou Pavlicou, Prší déšť, na němž se vedle Pavlici už objevila i zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková, a na sólové desce Zuzany Lapčíkové. Ta se ještě spolu s kontrabasistou českého původu Jiřím Georgem Mrazem podílí na další Viklického nahrávce, která se natáčela v roce 2000 v USA pro firmu Fantasy/Milestone (číslo desky MCD 9309-2) a jež představuje zatím nejintegrálnější propojení jazzu s moravským folklorem.

Po vydání debutového alba se však Emil Viklický zaměřil především na jazz, a to zejména elektrický, neboť v roce 1977 odjel na rok do Spojených států studovat jazz na prestižní Berklee College. Během té doby hrál v řadě newyorských klubů s Joe Newmanem, Scotem Robinsonem a Ronem Bridgewaterem. Po návratu ze studií natočil alba Okno a Dveře se svými spolužáky, kytaristou Billem Frisellem, baskytaristou Kermitem Driscollem a bubeníkem Vintonem Johnsonem. Krátce poté natočil album duet s klavíristou Jamesem Williamsem, který nejen hostoval i v SHQ, ale s nímž spolupracuje dodnes - koncert ve Španělském sále 1999.

V osmdesátých letech se Emil Viklický hodně věnoval mezinárodním spolupracím, ať již s Joe Newmanem na album Midgets, ale především se skandinávskými muzikanty: hrál s Česko-norským bigbandem na albu Jazznost a úzkou spolupráci s Viklickým navázal finský trumpetista a skladatel Jarmo Sermilä. Viklický a Sermilä nejen natočili pouze v duu experimentálně laděné album Confluence plné elektroniky, ale oba také účinkovali v Česko-finském kvartetu. Jejich spolupráce trvá nadále, koncem devadesátých let natočili industriálem ovlivněné album improvizací Neuro. Mezinárodním projektům se Emil Viklický věnoval i v devadesátých letech, kdy nahrál s kvartetem Bennyho Baileyho album While My Lady Sleeps, s americkým multiinstrumentalistou Scottem Robinsonem desku Magic Eye, s britskými jazzmany saxofonistou Julianem Nicholasem a bubeníkem Dave Wickinsem album Food Of Love a s belgickým saxofonistou Stevem Houbenem desku Bohemia After Dark.

Od počátku osmdesátých let se však Emil Viklický začal věnovat také vážné hudbě, zejména komorní (Částečná symetrie pro flétnu, hoboj, basklarinet a piano, Tauromaquia pro hoboj, housle a piano, nebo Adaemus pro sólový hoboj), zároveň hodně experimentoval také v oblasti elektroakustické hudby. Spojení vážné hudby s jazzem nepřinášela jen skladba Par pondus pro housle a jazzový big band, ale také vysoce ceněné album Homage To Joan Miró, na kterém hostovalo Talichovo kvarteto.

V devadesátých letech vyšlo i první album věnované čistě vážné hudbě, jímž byla Pocta Josipu Plečnikovi, kde klíčové Dopisy Plečnikovi zpívala Magdalena Kožená. V září 2000 měla ve Státní opeře premiéru Viklického opera Faidra, která zvítězila v mezinárodní soutěži nazvané Nová opera pro Prahu 2000.

V roce 2002 měla v Berlíně koncertní premiéru opera "Der Ackermann und Der Tod" /Oráč a Smrt/, jevištní premiéra byla ve Státní opeře Praha v lednu 2003 pod taktovkou Přemysla Charváta s Janou Sýkorovou a Alešem Brisceinem v hlavních rolích. Tato pražská inscenace byla pohostinsky uvedena na obou berlínských operních scénách Deutches Oper a Unten den Linden s velkým úspěchem.

V květnu roku 2003 měla premiéru v pražském Národním Divadle /Kolowrat/ komorní opera "Máchův deník" aneb "Hynku, jak si to představuješ" na libreto Yohanana Kaldiho. Toto představení bylo bez souhlasu autora zkráceno cca o 8 minut, takže na své první kompletní uvedení tato opera teprve čeká.

Lincolnovo Centrum v New Yorku si od E.Viklického objednalo v roce 2004 melodram na text Václava Havla. Skladba "The Mystery of Man" zazněla při slavnostním otevření nového koncertního sálu v New Yorku, Columbus Circle ve dnech 28.-30.řína 2004 v podání Bigbandu Wyntona Marsalise a recitátorů Alfree Woodardové a Mario Van Peeblese.

Značnou část své energie vkládá Emil Viklický do tvorby filmové hudby, které se věnuje od poloviny osmdesátých let, kdy složil hudbu k Smyczkovu snímku Krajina s nábytkem. Podepsán je i pod hudbou k Zafranovičovu filmu Má je pomsta (Lacrimosa) a ke snímku Drahomíry Vihanové Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba.

Rozsáhlou tvorbou, výrazně přesahující hranice jazzu, potvrdil Emil Viklický svou všestrannost a jasně ukázal, že patří k nejosobitějším domácím tvůrcům přelomu tisíciletí.
Viklický, Emil, pianista, skladatel, aranžér, leader jazzových formací, organizátor jazzového dění, narozen 23. 11. 1948, Olomouc. Původem z výtvarnické rodiny (otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého 1946–49), hrát na klavír se učil v Lidové umělecké škole u Libuše Fiuráškové. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1966) absolvoval obor numerická matematika na přírodovědecké fakultě olomoucké Univerzity Palackého (1966-71, promovaný matematik), oboru se však později nevěnoval, protože již během studií přenesl svůj zájem na hudbu a zejména jazz. První inspirací mu byl otcův žák Jiří Pravda, hráč na barytonsaxofon, který ho naučil hrát dvanáctitaktové blues. Viklický pak vedl vlastní amatérské kvarteto Musica magica (s trumpetistou Jiřím Neradílkem, 1967–68), pak soubor Jazz sextet E.V. (s barytonsaxofonistou Milanem Opravilem, 1969). Během studia na universitě se živil v Bigbandu Věroslava Mlčáka (taneční, plesy v Olomouci a okolí), kde získal swingovou a bigbandovou praxi. Základní vojenskou služby konal v jazzově orientovaném orchestru Pavla Bayerleho v rámci Armádního uměleckého souboru Zdeňka Nejedlého (1971–72), což mu umožnilo navázat intenzivní kontakty s pražskou jazzovou scénou: hrál zejména v souboru Luďka Hulana Jazz sanatorium. Několikrát vystoupil na Československém amatérském jazzovém festivalu v Přerově, kde 1974 získal cenu pro nejlepšího sólistu. Po vojenské službě působil již jako profesionální umělec v souboru Linha Singers, pak své aktivity na dlouhou dobu spojil s  ryze jazzovým ansámblem Karla Velebného SHQ (197489, tj. do Velebného smrti 1989). Během této doby hrál s různými soubory (byl např. členem jazzrockové skupiny Energit, s níž nahrál mj. stejnojmennou LP; s leadrem Energitu, kytaristou  Lubošem Andrštem, vystupoval i v akustickém duu) a vpříležitostných formacích vlastních. Tehdy se začal se prosazovat i v zahraničí: vystupoval v různých jazzových klubech, hlavně však 1976 zvítězil v mezinárodní soutěži jazzových klavíristů v Lyonu a ve stejném roce získal za skladbu Zelený satén první cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Monaku (nahrávka v podání Energitu vyšla na EP v supraphonské edici Mini jazz klub ve stejném roce; ve stejné soutěži získal později, 1985, druhou cenu za skladbu Cacharel).

Novou etapu ve Viklického vývoji jako pianisty, leadra, hlavně však skladatele znamenalo album V Holomóci městě, které zaznamenalo velmi pozitivní ohlas u jazzové veřejnosti a kritiky (album mj. získalo cenu Supraphonu 1979). Viklickému se zde podařilo spojit standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby jeho moravského regionu, tak jak to předznamenaly ve světovém jazzu např. výboje Milese Davise či Wayna Shortera na poli fúzí různých etnických vlivů a moderních skladatelských postupů. Viklický využil příbuznosti modální koncepce a modality moravské lidové písně (včetně různých vybočení – tzv. moravské modulace), uplatnil formu uvolněnou od běžného pojetí písňové formy, atp.   Combo zde hrálo ve složení Jan Beránek (housle), Luboš Andršt (kytara), František Uhlíř (kontrabas), Milan Vitoch (bicí). Další důležitý vklad do umělecké dráhy Viklického vnesl jeho studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu (1977–78). Tam si Viklický  prohluboval zejména své znalosti kompozice a aranžmá (u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse ad.), což se projevovalo ve skladbách pro školní soubory a vystoupení. Svůj americký pobyt využil i k vystupování v jazzových klubech v Bostonu ( kluby v Roxbury´s George King, Buster Williams, na  okolních universitách a zejména čtyřměsíční působení  ve Velvet Hammer na Cape Cod, kde s ním hráli Jerry Bergonzi, Santi Debriano, Greg Hopkins) a New Yorku  (tam  Sam Jones, Mel Lewis, Ted Dunbar, Joe Newman, Victor Lewis ad.). Tyto inspirace se promítly do alba Okno, vydaného již doma, v němž spolupracoval se svými bývalými bostonskými spolužáky. Album patří do sféry elektrického jazzu a funky, podíleli se na něm Bill Frisell (kytara), Kermit Driscoll (baskytara), Vinton Johnson (bicí), v jedné skladbě i Jan Beránek  (housle). Stejné obsazení se uplatnilo i na dalším albu Dveře, jehož druhou stranu tvořila sólová nahrávka vlastní skladby Suita pro klavír č. 2 (spojení starších skladeb Kasace pro vítr a déšť, Bazalička, Edwardian, Dveře a Zasněný gepard). Následovaly další nahrávkové projekty: živá nahrávka s SHQ Parnas (zde Viklického skladba Blahé paměti),  Spolu – Together (s americkým černošským klavíristou Jamesem Williamsem, zde Viklického pocta jazzovému pianistovi Billu Evansovi, jednomu z jeho vzorů, ve skladbě Blue In Dark-Green).

Od návratu z USA vedl Viklický svou kvartetní formaci, vystupující zprvu pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pod jeho vlastním jménem (členové Ĺubomír  Tamaškovič – saxofony, František Uhlíř – kontrabas, Cyril Zeleňák – bicí). Účinkoval s ním mj. na Bratislavských jazzových dnech 1979 a 1980 (zachyceno na samplerech z festivalu), Mezinárodním jazzovém festivalu a festivalu Jazz Ost-West v Norimberku 1980, na různých zahraničních zájezdech po jazzových klubech (Tamaškoviče vystřídal Jan Beránek a pak František Kop). Zahraniční kariéru rozvíjel Viklický i činností  v ansámblu Lou Blackburn International Quartet (Blackburn – trombón, Leonard Jones – kontrabas, Michael Clifton – bicí), s nímž vystupoval v Belgii, Nizozemí, Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Belgii, Italii a Spain.. Doma spolupracoval mj. s Pražským big bandem Milana Svobody (album Poste restante, 1982), zpěvákem Peterem Lipou (Moanin´), formací V.V.Systém (Syntax), zpěvačkou Evou Svobodovou (Můj ráj), Františkem Uhlířem (Bassaga). Dlouhodobá a mimořádně intenzivní byla spolupráce s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilä. Viklický pobýval ve Finsku 1982–83 a ze společných nahrávek vzniklo zahraniční kritikou vysoce hodnocené album Confluence, 1984 bylo nahráno album Finnczech Quartet (Viklický, Sermilä, Rudolf Dašek – kytara, Teppo Hauta-aho – kontrabas; Viklický je zde zastoupen skladbami Upwards Northwards a Homewards Wherewards?); též vystoupení na festivalu v Pori atp. Ve své rozsáhlé jazzové činnosti pokračoval Viklický i v 90. letech a po zlomu století: viz např. 1991 vystoupení na North Sea Jazz Festival (EV Quartet; spolu s Tomasem Stankem z Polska byli označeni za jedinou skupinu z “východu”, která má “západní” standard), v letech 1994–98 hrával  v Praze s vynikajícími jazzmany (Steve Lacy, Roscoe Mitchel, John Surman) atp. Viklický vystupuje v domácích i zahraničních jazzových klubech (mj. za spoluúčasti amerického básníka Allena Ginsberga ve Viole v prosinci 1993), zúčastňuje se festivalů atp. Spolupráce (vedle již jmenovaných jazzmanů) s dalšími představiteli evropské a světové scény (Franco Ambrosetti, Greg Hopkins, Steve Houben, Gergely Ittzés, Steve Lacy, Eric Marienthal, Roscoe Mitchel, Joe Newman, Julian Nicholas, Scott Robinson, John Surman, Anita Wardell, Bobby Wellins, James Williams) a především s bezpočtem našich umělců z různých hudebních oblastí (Iva Bittová, Jana Boušková, Michal Prokop, Vlasta Průchová, Talichovo kvarteto, Laco Tropp, Jitka Zelenková ad.).

Viklický komponoval zprvu jazzové skladby zejména pro potřeby svých menších formací, po Berklee píše  i pro velké orchestry naše i cizí a často také pro příležitostně sestavované pro festivaly či nahrávkové projekty. Hned skladba Janko, napsaná v Bostonu, se objevila v nahrávce „školního“ orchestru na albu Jazz In The Classroom 15 (u nás na Poste restante spolu se skladbou Hromovka), řadu kompozic napsal Viklický pro Jazzový orchestr Čs. rozhlasu (mj. Opus pro big band č. 17 a Hommage ? John Coltrane; obě skladby byly uvedeny na novinkových  koncertech tehdejšího Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, 1982, 1983). Skladatelsky a aranžérsky spolupracoval se sextetem Miroslava  Krýsla (starší skladba Sedmdesátá východní na albu Sax Syndrom),  s Radio Big Band Zürich, s prakticky všemi českými a slovenskými big bandy. Viklického jazzové skladby (jazzová témata) jsou komponovány v idiomu hlavního proudu novodobého jazzu (rozšířená tonalita, modalita apod.). Viklický se trvale angažoval i ve formování organizačního prostředí našeho jazzu a 1991-95 byl předsedou výboru České jazzové společnosti.  

V 90. letech se ve Viklického  tvůrčím životě objevily dva nové resp.  staronové momenty: jedním je zvýrazněný zájem o moravský hudební folklór a jeho využití ve vlastní tvorbě, druhým zvýrazněný zájem o komponování a to i s přesahy do artificiální hudby.  Viklického zvýšený zájem o moravský folklór je spjat  s objevem mladé talentované hudebnice (zpěvačky, hráčky na cimbál, erudované  folkloristky) Zuzany Lapčíkové, rodačky z Moravského Slovácka, která zpívá i hraje s naprosto přesvědčivým niterným zaujetím a dokáže spojit stylové folklórní podání s vyjadřovacími prostředky jazzu. Motorem této syntézy je právě Viklický se svým zakotvením v moravském hudebním idiomu a zároveň verzírovaností v hudebních idiomech jazzu i vážné hudby 20. století. Jejich album Prší déšť, na němž spolupracovali též s primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou, i pozdější projekty (viz zejména album Zuzana Lapčíková: Moravské písně milostné) vzbudily zaslouženě širší pozornost doma (o hudbě alba se obdivně ve sleeve-note vyjadřoval Miloš Štědroň, který mj. upozornil na některé společné rysy moravského folklóru a blues) i v cizině, která se stala i dějištěm jejich  živých vystoupení (v USA 1998 dvakrát  slavná Knitting Factory: jednou s Lapčíkovou a Pavlicou, pak v duu  s Jamesem Williamsem), v r.  2000 se ve studiu Current Sounds v Soho uskutečnila nahrávka CD Morava (podíleli se  George Mraz a Billy Hart. Další zájezdy s Lapčíkovou: Japonsko 1994, Mexiko 1996.  Viklický s Lapčíkovou nahrál celkem 5 CD (Prší déšt, Moravské písně milostné, Zrcadlení, Ukolébavky, Strom života).

Pro Viklického jazzovou skladatelskou tvorbu bylo od počátku příznačné tvůrčí hledačství, projevující se mj. v inspiracích z kompozičních přístupů, obvyklých v artificiální   hudbě a to zčásti i v jejím  proudu tzv. Nové hudby. Bylo proto jen otázkou času, kdy se Viklický, který získával svou kompoziční erudici i v kursech a konzultacích skladatelů Václava Kučery, George Crumba, zmíněného již Sermiläho, pokusí také v tomto oboru. Již  1983 byla uváděna skladba Partial Symetry (pro flétnu, basklarinet a klavír – v Holandsku ji hrál ansámbl Het Trio Harry Sparnaay, u nás Barok jazz kvintet), k dalším skladbám tohoto typu patří Tauromaquia pro hoboj, housle a piano, Adaemus pro sólový hoboj, Par pondus pro housle a jazzový big band, avšak  hlavním dějištěm tohoto směru Viklického komponování byla tvorba pro film (krátké filmy, Smyczkův film Krajina s nábytkem, film Vihanové Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba,  filmy SRN Fabrik der Offiziere, Die Liebelugen, Apocalypso, Die Wette atd.).

Trend k tvorbě v oblasti artificiální hudbě časem sílil a pokud jde o skladatelskou tvorbu, kvantitativně převažuje nad tvorbou pro jazzovou scénu. Výrazným příspěvkem soudobé hudbě se stalo CD Homage To Josip Plečnik, vydané při příležitosti Plečnikovy výstavy na Pražském hradě  (Viklický se inspiroval výtvarným uměním již ve svém dřívějším albu Hommage ? Joan Miró). Na plečnikovském albu se setkáváme s  tvorbou pro různá komorní obsazení, ale i pro sbor, v hudební řeči se projevuje Viklického obeznámenost s tradicemi hudby 20.  století a především smysl pro zvukovou barevnost. Z dalších skladeb tohoto typu byl i ve světě úspěšný titul Splín optimismu. Kontakt s umělci z oblasti artificiální hudby (Magdalena Kožená, Jana Boušková ad.), libretní inspirace zajímavým soudobým příběhem, umožňujícím i evokaci antické látky,  zároveň s vnějším podnětem (soutěž Státní opery Praha o novou operu) přivedl Viklického k tvorbě opery Faidra (libreto Eva Petrová), jež pak v soutěži získala 1. cenu a byla premiérována 20.9.2000 ve Státní opeře Praha (dirigent Jiří Mikula, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, Jana Sýkorová – Faidra; v Berlíně byla uvedena v pražském nastudování v rámci dní Berlin – Praha 17. 6. 2002). Celkem příznivý ohlas díla, operujícího srozumitelnou hudební řečí a uplatňujícího dobře zpívatelné party, přivedl Viklického ke kompozici  opery  Oráč a smrt (libreto Dušan Robert  Pařízek), připravované stejnou operní scénou.

Viklický je pozoruhodnou a přední osobností české (a zřejmě nejen české) hudební scény zlomu 20. a 21. století, kdy jednou z tendencí je přemosťování propasti, ležící mezi vážnou hudbou a „tím druhým“ hudebním kontinentem, jehož velmi podstatnou součástí je moderní jazz. Právě jazz naučil Viklického nejenom usilovat o své vlastní, originální vyjádření, ale zároveň ho naučil vnímat a respektovat interpreta a ještě více posluchače. Viklický je již dlouho mezinárodně uznávaným jazzovým klavíristou (virtuózní, avšak neokázale prezentovaná technika, umění souhry, ale stále více se prosazuje i jako skladatel širokého záběru, při čemž neupadá do  umělecké podbízivosti, byť se pohybuje v rámci „velkého synkretismu“ neseného tradicemi tzv. klasiků 20. století a zřením k folklóru.

Diskografie (alba = LP nebo CD vydaná pod Viklického jménem či s jeho podstatnou  spoluprací):

Bohemia After Dark (PJ Music, 1997).

Bohemian Nights (Gemini Records, Norway 1993).

Confluence (Jase 1985).

Docela všední obyčejný den (Lotos 1998).

Duets (Lotos 1998).

Dveře (Supraphon 1985).

Emil Viklický Trio ´01 ( Arta Records, 2002 ).

Finnczech Quartet (Jase, Finsko- 1986).

Food Of Love (Melantrich 1995, Lotos 1998, Symbol Records-Anglie 2002).

Homage To Joan Miro (Supraphon 1988).

Homage To Josip Plečnik (Lotos 1996).

Jazznost (Supraphon 1990 a Hot Club Records Norway 1991).

Lacrimosa – Má je pomsta (Popron 1994).

Midgets (Panton 1982).

Last Connection From Nirasaki (Popron 1996, s Ludií Bílou).

George Mráz: Morava (Fantasy-Milestone 2001, USA).

Live In Rudolfinum (PJ Music 2000).

Magic Eye (Bliss 1994, Germany).

Moravské písně milostné (Lotos cca 1997).

Okno (Supraphon 1980,  reedice LP Okno a Dveře na CD 1997).

Parnas ( Supraphon 1981P/2, reedice na CD 2001).

Prší déšť (Lotos 1994).

Round Midnight (Arta 1993).

Spolu – Together (Supraphon 1982)reedice CD 1996.

Strom  života (Nadace Partnerství 2002).

Subway (Bliss 1993, Germany).

Uspávanky (Multisonic 2001).

UV Drive (Arta 1997).

V Holomóci městě (Supraphon 1978).

While My Lady Sleeps (Gemini Records Norway, 1995).

Za horama, za lesama (Supraphon 1990).

Literatura:

Lexika:

Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985).

EJ 1990.

Universum. Všeobecná encyklopedie (Praha 2000, sv. 10).

Kdo je kdo (Praha 2002).

Ostatní:

Petr Zvoníček: Emil Viklický (Jazz 1976, č. 18, s. 6).

Karel Srp: Jazz je dobrodružství z vymýšlení muziky (Gramorevue 1977, č. 3).

Lubomír Dorůžka: Holomóčan, o kterém vědí v Monaku i v Bostonu (Melodie 1977, č. 10, s. 293).

Nina Dlouhá: Emil Viklický je z Olomouce (Gramorevue 1979, č. 1).

Ivan Poledňák: V Holomóci městě (Melodie 1979, č. 1, s. 29).

Lubomír Dorůžka: Když ve dvou, tak naplno (Melodie 1980, č. 1, s. 5).

Ivan Poledňák: Okno (Melodie 1981, č. 6, s. 190).

Ivan Poledňák: Hudba jsou radost a počty (Lidové noviny 6. 1. 1994).

Ladislav Verecký: Lehký smutek těžkého jazzmana (Magazín MF Dnes 17. 3. 1994).

Chris Parker: Folk´s Back Home (The Times, London, 22. 12. 1997).  

Ivan Poledňák: Emil Viklický a jeho Faidra aneb V předvečer operní premiéry (Hudební rozhledy 53, 2000, č. 9, s. 33-35).